Zhruba od středy otravuju svého muže s tím, že chci cukrovou vatu. Až jsme se nakonec dohodli, že v sobotu vyrazíme na Matějskou...
V sobotu po obědě jsme se vydali na Výstaviště...Fronta od vstupu až k tramvaji nás dohnala k zoufalému pokusu najít spodní bránu a zjistit, jestli je otevřená. Nebyla. Samozřejmě. Po zhruba dvaceti minutách dohadování se o věci, která "má zůstat za plotem", jsme rezignovali a šli si stoupnout do fronty...kupodivu jsme v ní čekali jen asi 7 minut.
No, nebudu zdržovat informacemi o tom, jak jsme byli ve strašihradu, o tom, jak jsem řídila autíčko a pak jsem dostala do zubů, o tom, jak nám bylo zle z některých atrakcí jen z toho, že jsme na ně koukali, o tom, jak jsme viděli mrkací strom a psychodům...řeknu jen, že vata byla super, že na horskou dráhu už mě v životě nikdo nedostane a že můj muž je nejlepší střelec (a tedy miláček žen, jak hlásala cedule na střelnici)...:) :*
Poslední fotka věrně zobrazuje (moje) zoufalství z dráhy :)))
Žádné komentáře:
Okomentovat