Pečení je radost III

Jo! Já vim, pořád peču...ale dneska je to na oslavu ;) Ředitelka ve školce mi oficiálně potvrdila místo ve školce :))) Takže jsem prostě musela upéct něco ňam ;)

Opět jsem vybrala recept z té mojí kuchařky. Jsou to Vanilková srdíčka, ale vykrájet se dá samozřejmě cokoliv.

Doba přípravy:

cca 15 minut pečení

Na těsto budeme potřebovat:

230 g hladké mouky

150 g másla/tuku

130 g cukru krupice

vanilková esence - tu jsem doma fakt neměla, takže jsem použila balíček vanilkového cukru

Mouku smícháme s na kostičky nakrájeným máslem, aby nám vznikla jakoby strouhanka. Potom přidáme cukr a vanilkový cukr/esenci. Z toho všeho na vále vypracujeme těsto. V této fázi se budete hodně vztekat, protože těsto dlouho nedrží požadovaný tvar, konzistence je dost napyču, pořád se o drobí...Po zhruba 10 minutách z toho nečeho ale vyleze slušné, vláčné, dost mastné, ale příjemné těsto :) Z něj na pomoučeném vále vyválíme placku cca 2 cm vysokou a vykrájíme srdíčka/cokoliv. Dáme péct do předehřáté trouby (180°C) na zhruba 15 minut, až srdíčka zezlátnou.

 Necháme je vychladnout a pak pocukrujeme. Já je upgradovala ještě čokoládovou polevou ;)

Závěrem jen asi tolik, že srdíčka jsou sladší...ale prostě výborná :)

Pečení je radost II

Tentokrát Třešňové bochánky bez třešní, zato s rozinkami.

Bylo hnusně, do školy jsem toho měla samozřejmě ranec, takže bylo nejlepší začít péct, že...

Recept je opět z kuchařky z Vánoc, gramáž opět zůstala stejná, jen rozměry výsledných bochánků se lišily.

Doba přípravy:
kyne až při pečení, pečení cca 15 minut (v kuchařce píšou 8-10, což nechápu, já to měla upečený po těch 15 minutách tak akorát a to jsem dělala bochánky podstatně menší)

Na těsto budeme potřebovat:
230 g hladké mouky
2 lžičky kypřicícho prášku
1 lžíce cukru krupice
špetka soli
75 g nakrájeného másla/tuku
3 lžíce kandovaných třešní (ty jsem neměla, takže jsem dala jen a pouze rozinky)
3 lžíce rozinek
1 vejce
50 ml mléka + lžíce mléka na potření

Smícháme mouku, kypřicí prášek a sůl. Přidáme máslo a zapracujeme do směsi. Přidáme rozinky (a třešně) a vejce. Přilijeme mléko a vypracujeme těsto.
Na pomoučeném vále vyválíme z těsta placku. V kuchařce píšou 2 cm tlustou, já ji měla o poznání nižší (proto mi to těsto asi tolik nevyběhlo). A pak z placky vykrájíme kolečka. A nebo cokoliv jiného. Já byla konzerva a vykrajovala kolečka.
Na plechu s pečicím papírem kolečka potřeme mlékem a dáme péct do trouby předehřáté na 220°C. Pečeme do zlatova.

Nevyběhlo to tak, jak asi mělo, ale nevadí .)
Díky jedné lžici cukru a pouze rozinkám je to opět ne moc sladká záležitost, ale zato moc dobrá :) Kandované třešně tam zřejmě udělají hodně...ale pokud tam vrazíte víc rozinek, dostanete mírně sladkou věc ke kafi :) Doporučuju jíst hned po aspoň částečném vychladnutí, druhý den už to není ono.
A ještě tip z kuchařky - rozkrojit bochánky a pomazat je máslem.


Dobrou chuť!

Matějská pouť.

Zhruba od středy otravuju svého muže s tím, že chci cukrovou vatu. Až jsme se nakonec dohodli, že v sobotu vyrazíme na Matějskou...

V sobotu po obědě jsme se vydali na Výstaviště...Fronta od vstupu až k tramvaji nás dohnala k zoufalému pokusu najít spodní bránu a zjistit, jestli je otevřená. Nebyla. Samozřejmě. Po zhruba dvaceti minutách dohadování se o věci, která "má zůstat za plotem", jsme rezignovali a šli si stoupnout do fronty...kupodivu jsme v ní čekali jen asi 7 minut.

No, nebudu zdržovat informacemi o tom, jak jsme byli ve strašihradu, o tom, jak jsem řídila autíčko a pak jsem dostala do zubů, o tom, jak nám bylo zle z některých atrakcí jen z toho, že jsme na ně koukali, o tom, jak jsme viděli mrkací strom a psychodům...řeknu jen, že vata byla super, že na horskou dráhu už mě v životě nikdo nedostane a že můj muž je nejlepší střelec (a tedy miláček žen, jak hlásala cedule na střelnici)...:) :*

Poslední fotka věrně zobrazuje (moje) zoufalství z dráhy :)))

Pečení je radost - dodatek.

Včera, puzena ukrutnou chutí a touhou se nějak realizovat (když už mi to Vaňki na kolokviu téměř neumožnila a po předložení seznamu literatury mi do indexu zapsala "prospěla"), jsem se opět pustila do pečení šněků z minulého postu. A přišla jsem na několik drobností, které by se případným šneko-pekařům mohly hodit :)))

• pár dní rozbalené droždí zdaleka nekyne tak, jak by mělo
• smíchat dvě mouky - hladkou a polohrubou - se dá docela dobře, na chuti a struktuře těsta to poznat není
• když dojdou rozinky, použij oříšky; když dojde javorový sirup, použij med - obojí je super ;)
• i ne moc dobře vykynutí šněci jsou ňam

Pečení je radost.

 Dnes na téma "Skořicoví šneci".

Doufám, že tímto článkem (a samozřejmě i dalšími z této snadsebrzyrozrostlé rubriky) potěším Terezku a Janču s Jestřábem, protože oni pořád vytváří nějaké kuchyňské hodnoty :))

Recept je z kuchařky, kterou jsem dostala k Vánocům (neboť "teď prý pořád něco tomu svýmu vařim, tak ať to vařim pořádně" :)). Gramáž zůstala stejná, ingredience byly lehce pozměněny. Nejlepší na tom receptu je to, že v něm jsou jen 3 lžíce cukru. Není to přeslazený cumel a stejně je to ňamka :)

Doba přípravy:

kynutí 40 + 30 minut, pečení cca 20 minut

Na těsto budeme potřebovat:

230 g hladké mouky (původně bílá chlebová mouka)

špetka soli

půl balíčku droždí (může být sušené)

25 g změklého másla/tuku na pečení

1 rozšlehané vejce

125 ml ohřátého mléka

(+ javorový sirup na úplný konec)

Prosejeme mouku se solí do mísy. Přidáme droždí a na kousky nakrájené máslo. Máslo zapracujeme do mouky, aby vznikla jakoby hodně hrubá žmolenka. Přilijeme mléko a vejce a vytvoříme těsto. Pokud je moc lepkavé, přidáme polohrubou mouku.

Těsto v míse mírně zaprášíme moukou a necháme pod utěrkou asi 40 minut kynout na teplém místě.

V průběhu kynutí si připravíme "náplň". Budeme na ni potřebovat:

50 g změklého másla/tuku na pečení

3 lžíce cukru (původně hnědý cukr)

3 lžičky skořice

rozinky

Změklé máslo utřeme s cukrem a skořicí do pěny.

Po vykynutí těsto lehce propracujeme na pomoučeném válu (kupodivu se už nelepí) a válečkem z něj vyválíme něco, co alespoň vzdáleně připomíná obdélník. Půjde to těžko, protože těsto má tendenci k sobě zase "popolézat" zpátky.

Na placku natřeme stěrkou máslovou náplň a posypeme rozinkami.

Vytvoříme roládu. To zas naopak jde docela lehko, těsto se nelepí a drží tvar (když už ho donutíme, aby nějaký mělo). Z rolády nakrájíme kousky cca 1,5 cm vysoké, rozložíme na plech s pečicím papírem a necháme ještě asi půl hodiny kynout.

Elektrickou troubu předehřejeme na 190°C a šneky do ní dáme péct zhruba na 20 minut.

Pokud jsou šneci zlatí a krásně voní, vyndáme je z trouby a přelijeme javorovým sirupem (myslím, že by šel nahradit dost dobře medem). Necháme trochu vychladnout...a pak je sníme naposezení! :) Protože je to fakt strašně dobrý!

Filosofie jazyka.

Učím se. Poctivě se učím na kolokvium z Filosofie jazyka. Čtu Gadamera. Čtu, snažím se pochopit. Přeříkávám mamince kecy slavných filosofů...Ráno vstanu (neopařím se čajem) a podívám se na stránky ústavu. Nic. Jen informace o zápisu. Dojedu do školy. Sejdu se s Terezkou, vyřešíme zápočet s Vučkou a nějaký sračky na literatuře. Jdeme na kafe. Probereme živý-mrtvý. Konečně se zvedneme. Kráčíme dlouhou chodbou k Vaňkové. Zavtipkujeme si na téma "teď tam bude viset cedule, že tu Vaňki neni". Místnost číslo 21. A na dveřích cedule - VAŇKI MÁ DOVOLENOU.

.

.

.

Pyča! Lehe by se měla vykašlat na spamování ohledně zápisu a konečně začít se sekretářkou na tom ústavu něco dělat. Začala bych třeba tím, že na stránkách ústavu vyvěsíme dovolené vyučujících, co, Evi?

Neděle.

Předevčírem byla neděle.

Bylo nádherně, teplo, sluníčko. A můj drahý prohlásil, že nebudeme sedět už třetí den doma a půjdeme ven. Mírně jsem zaprotestovala...ale nakonec jsem sebrala psa a vyrazili jsme na Kavčáky.

Bylo tam tak krásně...a tak hnusný bahno a tolik uslintanejch psů a dětí...! Na jednu nedělní procházku až moc.

A teď je úterý a mně je od včerejška opět blbě...a venku je pořád tak krásně jako v neděli a já nikam nemůžu...