Filosofie jazyka.

Učím se. Poctivě se učím na kolokvium z Filosofie jazyka. Čtu Gadamera. Čtu, snažím se pochopit. Přeříkávám mamince kecy slavných filosofů...Ráno vstanu (neopařím se čajem) a podívám se na stránky ústavu. Nic. Jen informace o zápisu. Dojedu do školy. Sejdu se s Terezkou, vyřešíme zápočet s Vučkou a nějaký sračky na literatuře. Jdeme na kafe. Probereme živý-mrtvý. Konečně se zvedneme. Kráčíme dlouhou chodbou k Vaňkové. Zavtipkujeme si na téma "teď tam bude viset cedule, že tu Vaňki neni". Místnost číslo 21. A na dveřích cedule - VAŇKI MÁ DOVOLENOU.

.

.

.

Pyča! Lehe by se měla vykašlat na spamování ohledně zápisu a konečně začít se sekretářkou na tom ústavu něco dělat. Začala bych třeba tím, že na stránkách ústavu vyvěsíme dovolené vyučujících, co, Evi?

Neděle.

Předevčírem byla neděle.

Bylo nádherně, teplo, sluníčko. A můj drahý prohlásil, že nebudeme sedět už třetí den doma a půjdeme ven. Mírně jsem zaprotestovala...ale nakonec jsem sebrala psa a vyrazili jsme na Kavčáky.

Bylo tam tak krásně...a tak hnusný bahno a tolik uslintanejch psů a dětí...! Na jednu nedělní procházku až moc.

A teď je úterý a mně je od včerejška opět blbě...a venku je pořád tak krásně jako v neděli a já nikam nemůžu...