Po několik plesových sezón jsem se dobrovolně pařila na plesech (povětšinou samozřejmě v Lucerně) v dlouhých róbách - imatrikulační ples, první ples v tanečních (ten byl ovšem !pozor změna! v Národním domě na Smíchově), mnoho plesů mých maturujících či imatrikulujících kamarádů a mnoho plesů z několika tanečních...Přežila jsem tak i svůj maturitní ples, s dlouhou sukní, spodničkou s obručí a korzetem. Chtěla jsem být princezna, šaty s korálky a spodničkami mě fascinovaly.
Postupem času mi ale začínalo vadit (a bylo to i po oné slavné takzvané rekonstrukci části Lucerny), že mi tu krásnou róbu kdekdo poleje pivem, pošlape a že je v ní prostě neskutečný vedro. A tak, jak by řekl klasik, jsem začala zkracovat. Dva roky po maturitě jsem vyrazila na ples v sukni pod kolena a saténové halence. Šlo to tak hodinu, pak vedro. O rok později to byla sukně pod kolena, sofistikovaně obohacená o puntíkatý kanýr, a tílko plus vlastnoručně vyrobené šperky. Vedro, ale menší. Minulý rok jsem vyměnila sukni pod kolena za sukni nad kolena, ovšem domácí výroby. Tyl je in, takže mi maminka ušila tylovou sukýnku, v barvě k mým vlasům :) Doplněna byla tílkem.
Kdo hádal, že jde o šaty v celku, byl hodně překvapený :))
Letos mě čeká plesů několik. A proto jsem si k narozeninám, tedy v létě (ideální doba pro nakupování podobných věcí), pořídila neplesové šaty na ples. Šaty dost krátké na to, abych prý v nich někam chodila sama, ale šaty dost vhodné na to, abych se v nich pařila v Lucerně a následně pod ně natáhla kalhoty (a nevypadala jak debil) z důvodu pokračování na after.
Zracuju, ano. A je mi úplně jedno, že si o mně bude někdo říkat, že se to na ples nehodí. Protože když vidím, v čem jsou lidi shopní na takový ples přijít, tak je nemůže pohoršovat moje sukýnka pod zadek!
Žádné komentáře:
Okomentovat